Jdi na obsah Jdi na menu

Výpovědi o válce v Sýrii - proti mediální masáži 3

3/ Maronitský arcibiskup v Aleppu Joseph Tobji

Výpověď před zahraniční komisí Senátu Italské republiky, 4. 10. 2016.

https://www.youtube.com/watch?v=72xpKYv_xsc

Video (délka 50:40 min.) publikováno 6. 10. 2016. Překlad: Regalát

 

Jsem poctěn, že vám můžu sdělit, co žijeme v Sýrii, ale především v Aleppu, mém městě. Budou to moje zkušenosti, protože nejsem člověk politiky, jsem člověk z církve. Jsem občanem Sýrie, který žije ve východním Aleppu. Především bych chtěl říci, že Aleppo není nějaké ztracené město v poušti. Aleppo má prastarou historii, která sahá více než 10.000 let zpátky, je ještě starší než Řím. UNESCO je zařadilo mezi města světové kultury. Bylo důležité na Hedvábné stezce, žilo tam nebo se tam zastavilo mnoho osobností. Benátčané je měli za privilegované, považovali je za hlavní město pro své obchody. Nechci tady mluvit o historii, jen vám chci říct, že zničit Aleppo znamená zničit část důležitého dědictví světové kultury, ba zničit člověka, zničit kulturu, lidskou důstojnost.

Před válkou bylo Aleppo nejdůležitějším jak průmyslovým, tak kulturním městem. Mělo 4 miliony obyvatel, kteří spolu nažívali – i doteď nažívají dobře. Společně muslimové, křesťané, Kurdové, drúzové, všichni tady přes 1.400 let. Arméni… - počítáni mez křesťany. Dnes je však v Aleppu jen třetina obyvatel, je to velmi těžká ztráta. Na druhé straně islám v Sýrii se vždy projevoval jako umírněný a otevřený druhým. Až v těchto posledních letech sem vstoupila islámsko-politická ideologie, džihádistická, fanatická, prostřednictvím cizinců, wahábistů, Saúdů a spol. Povzbuzeni těmi, kdo chtěli použít náboženství jako nástroj k vyvolání války.

Mluvím o zámince demokracie. Jistě, demokracie je hodnota, kterou je třeba následovat a ocenit, my Syřané to víme velmi dobře. Ale jaký model demokracie se má budovat? Mezi Západem a Východem je propast v mentalitě i způsobu života. U nás je třeba brát v úvahu, kdo patří k jakému náboženství, kmeni, rodině a mnoho dalších věcí, které na Západě nejsou zásadní. Přesto jsme se drželi určitého modelu a úrovně demokracie, které obstály. Avšak Západ v čele s USA nám chtějí vnutit svůj model demokracie, který nám neprospívá, naopak podle mě škodí, protože je třeba brát ohled na to, co u nás chce většina, a jestli je skutečně připravená a vychovaná dosáhnout „ideální demokracii“. Na druhé straně, arogantně přijít a říkat nám, že tento prezident, tato vláda, které jste legálně zvolili, nejsou pro vás dobré, vypadá jako diktatura vůči nám. Kdo ustanovil takovou zemi, takový systém za šerifa světa? Jakým právem, jakou autoritou? A pak se ptám: jaká je alternativa za Saddáma v Iráku, alternativa za Kaddáfího v Libyi, alternativa v Afghánistánu? Podívejte, co se stalo s těmi zeměmi. Jaký program mimo jiné přinášejí tito rebelové? Jestli skutečně Západ, zvláště Itálie, nás Syřany mají tak rádi a tak se zajímají o syrský lid, o jeho blahobyt, nebylo by lépe, aby nám všichni pomohli budovat vhodnou demokracii? Byl by to konstruktivnější krok namísto výhrůžek smrtí od USA v roce 2013.

Teď budu povídat fakta o počátcích války, budou to příklady, ale dají vám představu. Začalo to demonstracemi se záminkou, že je třeba reformy, se slogany na transparentech, že jsou pokojné, že jsou mírumilovní. Ale jeden mladík, náš farník, který tam byl jako voják, nám sdělil, že generálové armády dali vojákům rozkaz na nikoho nestřílet. Ba dokonce jim nedali ani zbraně! Pak přišla střelba jak do demonstrujících, tak do vojáků. Jistěže od někoho třetího! V následujících dnech byly vidět zbraně, ozbrojenci mezi demonstrujícími, kteří začali střílet na vojsko. Byli infiltrovaní, nebo kdo to vlastně byl? Odkud vzali zbraně? Zbytek už víte: ozbrojené skupiny, ISIS, An-Nusra, krásná společnost… Kdo mohl rozsévat nesváry? Určitě jsou to lidé, kteří nechtějí pro lid dobro, reformy… A ani spravedlnost.

Dám vám příklad jedné demonstrantky. Byla to prostá žena, která pracovala na místní (domovní) policii. Jednou v pátek nepřišla. Ptali jsme se jí později, kde byla, proč nebyla v práci. Ona řekla: „Vy mi platíte 500 syrských lir, a pracuji celý den. Ale oni mi platí tisíc lir, dvojnásobek, za půlhodinu demonstrace.“ A tedy, kdo platil tyto lidi? Jiný příklad. Jeden taky náš farník, který zavřel svou firmu, protože byla zničená. Jeden den chtěl jít pro nějaké věci do svého skladu, zastavil se u zátarasu, tam uviděl svého bývalého zaměstnance, který měl zbraň. „Šéfe, dobrý den!“ „Co tady děláš u zátarasu?“ „Ty jsi zavřel firmu, já jsem bez práce, a tito mi platí, tak to dělám.“ To jsou fakta z počátků tzv. revoluce.

Jak žijeme v Aleppu? Už více než 4 roky je Aleppo rozděleno na dvě části. Východní, jak bylo řečeno, pod kontrolou teroristů. A milion a půl v západní části kontrolované vládou. Teď vám budu vyprávět věci, které jsem prožíval a které prožíváme v naší západní části. Nesnažím se mluvit o druhé části, protože o tom nevím, nemám důvěryhodné zdroje. Vidím jako vy, co je v televizi, ale nemůžu říct, toto je pravda a toto ne. Věci, které prožíváme.

Žijeme se smrtí. Neví se, kdy a jak budeme zasaženi raketou, minometem, kulkou, dělem atd. Protože teroristé střílejí na všechno v terénu bez rozdílu. Ptají se nás (lidé), proč střílejí na civily? Odpověď zní, protože všichni v západní části Aleppa jsou možným cílem na mušce. Jakýkoli zásah je úspěch. Můžete najít ostřelovače, kteří se baví tím, že střílejí na kohokoli, kdo jde na ulici. A většina padlých jsou civilové. V minulém týdnu tak zemřelo více než 70 lidí v západní části, zraněných byl více než 180. Včera - jsem volal do Aleppa – jsme měli sedm našich pohřbů, celkem bylo 20 mrtvých. A předevčírem taky. Ale o tom se nemluví, mluví se o druhé straně (Aleppa), to vidíme ostatně už 4 roky. Každý den je průměrně 10 pohřbů. A to nemluvíme o zraněných, zmrzačených. Ani když jsme doma, nejsme úplně v bezpečí. Někdy padají celé budovy i s obyvateli, zůstanou v sutinách. Jeden den – mohl bych vyprávět donekonečna, ale na to není čas – celá rodina zůstala, když byl zasažen dům ve čtvrtém patře a celá budova se zřítila. Táta byl v jednom pokoj a viděl manželku se dvěma dětmi, jak padaly s budovou a křičely. Byly to vteřiny. Půlka budovy. Jindy se zřítila celá rodina, mluvím o našich farnících, dělali jsme jim pohřeb. Jeden dvacetiletý mladík, ti se zachránili, zůstal pod sutinami, které byly na jeho hrudi. Jsou to příběhy donekonečna, ale není čas.

Kolik utrpení, mámy, tátové, smutek, zoufalí… Někdo řekl, že Aleppo je druhé tak zničené město po Hirošimě. Spousta kostelů zbořených, my maronité už nemáme kostely, jsou bez střechy, poškozené, děravé. Mešity, nemocnice…

Kolik kostelů bylo v Aleppu?

Více než 50 kostelů. Některé zůstaly, ale ne nás maronitů, my jsme měli dva. Ale také nemocnice, v západní části, o které se nemluví. Školy, továrny, obchody, domy, všechno. Povím vám o elektrickém proudu. Téměř 5 let už nemáme elektřinu, můžete si to představit. Protože elektrárnu a kabely teroristé poškodili. A pokud je proud, tak dvě hodiny za den, to je pro nás radost, mít dvě hodiny proudu za den. A protože všechno závisí na proudu, nemůže se pracovat, lidé zchudli, všechno se zastavilo. Teď máme soukromé generátory, zaměstnanec platí třetinu svého platu za tři ampéry, to jsou tři světla a něco. Voda. Pět let zůstala centrála v rukou teroristů, oni odmítají dát vodu západní části. Pro výkupné nebo pro něco či pro někoho, koho má vláda propustit, zastaví vodu, milion a půl bez vody. Můžete si představit lidi, kteří stojí frontu, pod bombami, a mnozí zemřeli při tom čekání, aby naplnili konev na 20 litrů – pokud jim ji dovolí nést. Já jsem byl v létě v jedné rodině, bylo nás deset u stolu a měli jsme jen jednu sklenici vody. Všichni jsme měli žízeň, ale nikdo si nedovolil pít z této sklenice. Pak přišla malá neteř po jedna a půl hodině a řekla: „Strýčku, můžu si vzít trochu vody?“ „Ale jistě!“ Já jsem si dovolil luxus dát si sprchu, ze čtyř litrů vody, tj. ze dvou lahví. Ale voda se nevylévala, odtékala do nádržky, ta voda se ještě použije. Jaká nedůstojnost, jaké pokoření!

Chudoba kvůli válce, a především kvůli ekonomickým sankcím proti prostému občanu, ne proti jiným! Tyto sankce způsobily chudobu lidí. Téměř všichni jsou pod úrovní chudoby. Dřívější bohatí jsou nyní na hranici chudoby, a proto jim to druzí závidějí. Ta chudoba se odráží v systému stravování, vzdělání, tedy je tu cyklus: nevzdělanost – chudoba – nevzdělanost – chudoba, spirála, která jde stále dolů, v životě společenském i rodinném.

Teď budu mluvit o obléháních. My v západní části jsme byli mnohokrát obléháni od teroristů, kteří blokovali nejprve dálnici – 3 měsíce blokády. Pak blokovali jinou silnici, kterou předtím otevřeli – měsíc. Pak dva týdny atd. A když říkáme obležení, znamená to, že jsme měli nedostatek všeho, včetně chleba. Dostal jsem třeba dva chleby, ty naše jsou jako placky, mají 200 gramů. Styděl jsem se nést je po ulici. Dal jsem si je pod bundu a šel jsem pak do domu, kde byl můj bratr, sestra, a dali jsme ten chleba na stůl. Ale nikdo nechtěl ten chleba jíst, protože… tak. Můžete si představit i jiné strasti spojené s obležením. Je vidět, kam jsme klesli. Milion a půl obyvatel bez léků… Psychické i fyzické nemoci způsobené tím, že stále čekáš, jestli dojde i na tebe, jestli zemřeš nebo ne. Jako ruská ruleta, hazardní hra. Toto znamená strach – nevíš, kdy zemřeš. Za minutu, za pět minut tě něco zasáhne. Zkuste třeba zavřít oči a představit si. Jako táta nebo máma, co je bez práce, ztratil dítě, je zmrzačený, spadl mu dům nebo byl evakuován, bojuje, aby získal chleba, vodu, ve tmě, zoufalý, bez budoucnosti, bez toho všeho dohromady – tak to právě prožíváme…

Jak je popisována tato válka? Byla definována jako revoluce. Ale ve skutečnosti vedená teroristy, a ne rebely, opozicí. Byla taky popisována jako občanská válka. Nechci diskutovat, jestli revoluce nebo občanská válka. Stačí vidět tábory – USA, Evropa, Izrael – a Rusko, Írán, a pochopíte všechno. Není to revoluce ani občanská válka. Je to třetí světová válka, vedená v zastoupení, vedená po kusech. A to pochopil velmi dobře hned od počátku papež František. My jsme – říkám bohužel – hračky v rukách velkých.

A jak je to popisováno v mezinárodních sdělovacích prostředcích: i nadále jsou stranické, a to říkám velmi pevně, že mluví bez objektivity, že pošlapávají pravdu. Když se říká jen půlka pravdy, není to pravda. A dělají to vědomě. Víte lépe než já, že každý sdělovací prostředek mluví podle řídících příkazů svého vlastníka. Když přinášejí pravdu, přinášejí ji z půlky. Když mluví o katastrofách a strádáních našich bratří, opakuji našich bratří a spoluobčanů ve východní části, které máme rádi a žili jsme s nimi, a mě mrzí toto jejich utrpení, ale nepřinášejí žádnou zprávu o západní části, o zdejších strádáních. Přehánějí jednu část a zakrývají druhou. Tak jako Bílé přilby, které jsou teď andělé, ale přitom kdo zjišťuje minulost toho a toho dotyčného z Bílých přileb, vidí velmi dobře z dřívějších obrázků, než byl u Bílých přileb, co byl zač a co nosil v ruce. Ukazují dítě – a mně je líto toho dítěte, protože je to dítě, a když připustím, že je to pravda – a také to dítě Milan, které se utopilo, to jsou ty dvě historie… Ale pojďte a uvidíte tisíce dětí, bez paže, bez hlavy, jedna končetina tady, druhá tam! A nikdo o nich nemluví! Ale pak přijde politický problém, nevím jak, a teď celá Rada bezpečnosti se sejde, když (ho) vojáci přinesou v rukách z části okupované teroristy?

Skončím imigrací. Mnoho věcí se spojilo dohromady, mnoho ztrát – vědci, lékaři, diplomaté, všichni utekli. Kdo vybuduje pak zemi? Jakou barvu bude mít země bez křesťanů? Jak říkal pan předseda, křesťané jsou staviteli míru, jsou bodem setkání pro všechny. Takhle to tam skončí. Jaký vliv imigrace na Evropu? To víte vy, já nemám odpověď.

Naše očekávání? Říct válce dost! Vy senátoři to můžete říct, když budete chtít. Přestat s prodejem zbraní, přestat platit mzdy teroristům, zablokovat příliv teroristů z Turecka a Jordánska. Podle mě, když se toto udělá, zakrátko válka skončí, klidně. Nebo ještě věříte pohádce o koalici největších světových sil, která bojuje už dva roky, a nemůže vyhnat bandity pryč? Zadruhé: zrušit ekonomické sankce, které dělají škody jen prostému občanu! Ožebračují, zabíjejí a nejsou méně škodlivé než bomby, možná jsou někdy horší. Pro nás všechny jsou to nespravedlnosti na lidu, který zakouší utrpení dosud v tomto světě téměř neviděné. Je to nemorální, nespravedlivé, proti prostému (člověku). Zatřetí: pomoci nám budovat, pokud nám chcete pomoci, adekvátní demokracii tím, že podpoříte projekty pro školy, pro kulturu, pro vzdělání našeho národa. Podporovat dohody, smíření mezi různými etniky, náboženskými vírami, povzbuzovat továrny, obchod atd. Tak se přeje dobro nějakému národu, tak se buduje mír. Děkuji za pozornost.

Odpovědi na reakce senátorů.

Vztahy s vládou. Jsme ve velmi dobrém vztahu s vládou a vždy tomu tak bylo. Konáme taky procesí ulicemi a jsme doprovázeni policií. I já jsem byl doprovázen, když jsem opouštěl Aleppo před 20 dny. Aniž bych o to žádal. Někteří nás obviňují, že jsme se zaprodali vládě, že jsme na její straně. Ale… (tady byl asi krátký výpadek videa) nežádají vůbec nic.

Lidské štíty. Některým se podařilo uprchnout, někteří odejít nemohli.

Kdo zůstává a proč zůstává?

Buď je nucen zůstat, nebo zůstává, protože chce zůstat, protože tam má dům, obchod, zkrátka má tam nějaké záležitosti. Nebo je přesvědčen, málo lidí je přesvědčeno, že jsou to jejich bratři. U nás islám je umírněný, ale někteří mají vymyté mozky, tak jsou s nimi, je jich velmi málo.

Příměří. My máme ošklivé zkušenosti s příměřími. Proč? Protože se stanoví příměří: „Ó, jak je to dobré, jsme v míru…!“ A zatím se ukázalo, že oni se příměřími občerství, odpočinou si, dostanou ještě silnější munici než dřív a začnou ještě divočeji než předtím. My si říkáme: když slyšíme o příměří, už se děsíme, protože víme, že po něm bude ještě hůř.

Američané. Nevím, jestli se skutečně mýlí, tj. jestli konají operace s chybami nebo s úmyslem ničit. Válkami se vydělává alespoň dvakrát: prodejem zbraní a pak rekonstrukcí. Pak mluví senátoři.

 

Mons. Jacques Behnan Hindo, syrsko-katolický arcibiskup v Hasaké-Nisibi (Sýrie)

Dokument Seguendo le orme del Nazareno (Následujíc stopy Nazaretského) italské HM Televisione

https://www.youtube.com/watch?v=gjWccEDy_jc

Video (délka 29:25 min.) publikováno 7. 6. 2017. Překlad: Regalát

 

Jsem biskup Behnan Hindo, arcibiskup diecéze Hasaké-Nisibi v Sýrii pro syrsko-katolické křesťany. Má diecéze je na severovýchodě Sýrie, v oblasti, které se říká Syrská Mezopotámie, mezi řekami Tigrid na východ a Eufrat na západ.

Zbraně byly už připraveny (titulek ve filmu). Podívej, to začalo v Tunisku jako Arabské jaro. Hned to přešlo do Egypta a obě země brzy změnily režim. Mysleli, že taky v Sýrii to můžou udělat. Protože když se říká, že byl v Daraa v březnu 2011 masakr: možná někdo, 3-5 byli zabiti, ale zbraně už byly připraveny! Zbraně už byly připraveny. Pokud Bašar Asad zabil 5-6 lidí, to je velmi špatné. Ale to nemohl být důvod, aby přivedli zbraněmi tento lid na kolena. Protože zbraně se objevily s muslimským bratrstvem a připravili všechno dopředu. A to, co nazvali Svobodná armáda, ale jsou to jeden dva plukovníci, co zaplatili mladé lidi, aby šli s nimi. A pak Saudi a Katařané, kteří žádali Sýrii o věci, které nedovolila udělat, takže vstoupili do této hry a přivedli k nám zvenku lidi z Daeš (tj. ISIS) a z An-Nusra. A druhá věc: na konci roku 2011 přichází americký ministr zahraničí a žádá našeho prezidenta, aby už neměl spojenectví s Íránem, s Hizballáhem v Libanonu a s Hamasem v Izraeli a aby uzavřel mír s Izraelem – a bude mít mír v Sýrii. On řekl ne: „Nemůžu, s nimi se všemi mám strategické dohody, nemůžu je opustit.“ A Amerika udělala to, co měla udělat - podle ní. Popravdě řečeno, po smrti svého otce, odkdy je Asad prezidentem, dal svobodu, o níž jsme nemohli ani snít. Kterou nemají ani v Kataru, ani v Saudské Arábii, ani jinde. Nikdo neměl tuto demokracii a tuto svobodu, kterou jsme měli v Sýrii. Nikdo.

Sýrie – hra role. Sýrie má ruská letadla, která pomáhají, a nějaké důstojníky jako válečné poradce. Pak je tu Hizballáh, pak … z Íránu, možná 1.000-2.000, nevím kolik. Amerika, Evropa, Saudská Arábie, Katar, z nich tady každý udělal nějakou frakci, mnoho frakcí. My teď tady můžeme počítat 300 teroristických frakcí, které tu jsou, a dalšími jsou Daeš a An-Nusra. Válka, která je teď v Sýrii, je válka, v které místo někoho bojují jiní. Syřané jsou vázáni bojovat. Bojujeme a skončíme vítězstvím, protože když je někdo v pravdě – i když je velmi těžké mluvit o pravdě v politice -, ale v tom, co je vidět, my máme důvod bojovat proti všem těmto tady. Protože ani Američané nás nemají rádi, ani Saudská Arábie nás nemá ráda, všichni chtějí něco pro vlastní zájmy, ne pro syrské zájmy.

Bojování proti komu? Popravdě řečeno nejen proti Daeš. Jsou dvě velké skupiny, Daeš a An-Nusra, a obojí je z Al-Kajdy. Ale bojuje zde víc než 300 frakcí, které pocházejí z Turecka, Čečenska, z celého světa. Existuje statistika, že 300.000 cizinců přišlo bojovat do Sýrie. Takže každá vesnice, každé město má hranici s jednou z těchto frakcí, Daeš, An-Nusra, nebo jinými teroristy. Všechny kraje v Sýrii tedy žijí situaci blokády. Pokud to není úplná blokáda, tak aspoň to, co vidíme teď v Damašku: střílení raket na město, Aleppo, tam to bylo 4 roky a teď se to zdvojnásobilo, Latakía… My jsme měli Daeš 300 metrů od arcibiskupství. Nestříleli rakety, protože k tomu neměli čas, byl to velmi zuřivý boj. Pak byli vytlačeni 17 km daleko. Dnes jsou 79 km od města, kde bydlím, u měst víc na severu.

Takže my skutečně prožíváme válečný čas, ekonomiku války. V mém kraji je teď kompletní blokáda, na sever s Tureckem zavřeli hranice, na jih, na východ a na západ jsou Daeš, a tak nedostáváme věci jinak, než co přijde letadly. A co se může dopravit letadlem? Málo věcí. Čím dál víc cítíme potřebu potravin, léků, všechno teď chybí. A to, co přinášejí organizace jako OSN, katolické organizace, které přicházejí, je velmi málo. Za šest měsíců jsme měli 20.000 košíků jídla pro 1.200.000 lidí, kteří žijí v této oblasti. Církev dělá to, co může dělat, a žijeme s našimi lidmi. Já neodjíždím, leda když jsem povinen odjet, jinak zůstávám pořád tam. Před šesti měsíci jsem odjel na konferenci s italskými novináři, musel jsem tedy odjet a vrátil jsem se. A vrátím se tam také teď. Protože pro mě jsou to nejen okamžiky milosti, setkávám se s mnoha lidmi, kteří nás milují, ale hlavně jsou to momenty duchovního odpočinku spíše než těla. (…)

 

5/ Melchitský patriarcha Řehoř III. Laham

Výpověď z knihy Moje milovaná Sýrie!, Karmelitánské nakladatelství, Praha 2017, str. 25-28; 38-39.

 

Postřehl jste v Sýrii nějaké předzvěsti konfliktu, například agresivitu některých Syřanů vůči jiným?

Ani v nejmenším. Naprosto kategoricky to popírám. Každý rok trávím Vánoce v Egyptě u melchitských katolíků, jejichž patriarchou také jsem, a vzpomínám si na svůj pobyt v roce 2010, kdy už byla v jejich zemi krize. Pozoroval jsem, co se děje, a byl jsem rád při pomyšlení, že tohle se v Sýrii nikdy nestane. Bylo to pro mne nepředstavitelné. Do vlasti jsem se vrátil v lednu 2011. A v březnu vypukla před mýma ohromenýma očima válka. Myslím, že vysvětlení je prosté: Tahle válka není syrská. Je uměle vyvolaná. A s ubíhajícími roky to tvrdím se stále větší jistotou.

Nestrkám hlavu do písku, máme samozřejmě nesčetné množství problémů. Ale musím uznat, že s Bašárem Asadem se hodně věcí změnilo: leckteré věci dokázal zmírnit. Opakuji, nic nebylo dokonalé, ale některé věci se pro nás zlepšily, a to navzdory tíživému dědictví, jež musí on i jeho země nést.

Jsem sice Syřan, ale velmi záhy jsem žil v Libanonu a pak v Palestině. Takže jsem nebyl přímým svědkem změn ve své vlasti. Byl jsem zvolen patriarchou pár měsíců poté, co vzal otěže země do rukou mladý Bašár al-Asad. Tehdy jsem vývoj v zemi sledoval prostřednictvím toho, co mi vyprávěli moji krajané. Všichni mi říkali – a bylo to tedy dávno před válkou -, že nic už není tak, jak bývalo. Tato země byla jednou z nejrozvinutějších v této oblasti: stavěly se ve velkém počtu univerzity (i zahraniční), libanonské banky otevíraly pobočky, víza mezi Tureckem a Sýrií byla zrušena… Ve velkém se dováželo zahraniční zboží. Vstoupili jsme do nové doby, do nového životního stylu. V té době jsme také měli svůj personální status týkající se manželství a rodiny, což bylo pro východní katolická společenství něco naprosto ojedinělého. A to jsme v roce 2006! Sýrie byla jednou z nejvstřícnějších zemí, pokud jde o náboženskou svobodu. I to je třeba mít na zřeteli: mohli jsme si postavit tolik kostelů, kolik jsme chtěli, vodu a elektřinu platil stát jak pro mešity, tak pro kostely… Samozřejmě toho ještě zbývalo na práci dost, ještě mnoho svobod bylo potřeba získat zpátky. Žádná změna neproběhne okamžitě. Nikde na světě. A pak, dědictví minulosti člověka ovlivňuje. Bylo by nerealistické očekávat, že země začne během pár dnů fungovat radikálně jinak.

Je pravda, Sýrie byla prolezlá korupcí, ale opravdu si nemyslím, že by podobná válka mohla toto odsouzeníhodné chování zmírnit. Je jasné, že za této války se někteří lidé přidali k opozici kvůli penězům. Bude těžké mě přesvědčit o tom, že to udělali v rámci boje proti korupci! Dnes se ze Sýrie stal obrovský supermarket, do kterého chodí všichni, jak se jim zamane, aniž by si jen na vteřinku dělali starost o život nebo budoucnost Syřanů. Je zřejmé, že právě oni nejvíc prodělali. Zájmy Evropy, Spojených států a Ruska jsou nyní důležitější než životy lidí. Syrský konflikt je chaos vyvolaný zájmy, rozhodně to není revoluce kvůli nějakým hodnotám. Sýrie najde znovu klid, až se všichni shodnou na svých zájmech… Takže opakuji, že tato válka možná byla plánovaná, čili ji někteří předpokládali, ale pro Syřana byla naprosto nečekaná.

Někdy vás, syrské křesťany, obviňují z toho, že podporujete vládu, protože ji potřebujete k přežití…

To je směšné. Jsme křesťané už dva tisíce let. Co je to proti přežití! A to vám říkám v kontextu války, která by nás mohla připravit o naši zemi a o místo, které v ní máme. Podívejte se na čísla: před válkou odcházelo ze země jen málo křesťanů, to je fakt. Dnes už víme, co můžeme ztratit.

Abych se ještě vrátil ke straně Baas: je sice v Sýrii u moci už dlouho, ale my jsme tu už dva tisíce let, my jsme nečekali na Baas, abychom se tu usadili a překonali různé tragické události naší historie v této oblasti. V roce 1860 byly zničeny všechny naše kostely; přesto je jich dnes Sýrie plná. Naše přítomnost v této zemi stojí na dědictví a odkazu, a ne na politickém kalkulu několika posledních desetiletí. Tento názor rozšířený v Evropě a bohužel i v kruzích katolické církve, podle něhož jsme podřízeni režimu, je naprosto scestný. Před šesti lety by nikoho nenapadlo nás z toho obviňovat. Jestliže dnes hájím vládu, ačkoli vidím všechny její slabiny, je to proto, že mám starost o budoucnost Sýrie a duší, které mám tady a teď na starost. Mám velmi konkrétní důvody, které mne vedou k této politické volbě, a bylo by dobré, kdyby to všichni lidé dobré vůle pochopili: není to partyzánské prohlášení, ale nutnost, abychom přežili.

Víme, že jakmile začne režim podporovat nějakou komunitu, vznikají problémy a ta hořkost může být smrtelná. Před válkou bychom nikdy takovou ochranu nehledali. Dnes ovšem říká mnoho Syřanů-nekřesťanů totéž co my: nic nebylo dokonalé, ale musíme být opatrní. Mnoho jich už s lítostí vzpomíná na předválečnou stabilitu a všichni se strachem pozorují našeho iráckého souseda… Kdo by si takovou situaci mohl přát? Nikdo! Naléhavě ale opakuji: to, co nás chrání, je naše identita, naše víra, naše naděje a naše chování. Naší přítomnosti si cení v této oblasti mnoho lidí.

(…) Někteří lidé si stále přejí odchod Bašára Asada – ať už cizinci nebo Syřané. Jaké by to pro vás mělo následky?

Chaos. To je naprosto zřejmé vzhledem k vnitřním i vnějším hrozbám, které v zemi existují. V současné situaci by bylo holé šílenství nechat ho padnout. Takovou otázku nemůžete řešit jen na základě emocí. Je třeba se na problém podívat ve všech souvislostech a vidět dopady, jaké by takové rozhodnutí mohlo lidem způsobit. Chtějí-li nám vnutit prudkou změnu politických poměrů uprostřed války a po čtyřiceti letech baasistického režimu, je přece jen zapotřebí trochu opatrnosti! A pak, stojíme i před velmi konkrétní otázkou: Koho dosadit místo něj? Tuto otázku si klademe už pět let, a nikdo stále není schopen na ni odpovědět.

Sám Kofi Annan naznal, že je v Sýrii dvacet osm různých opozičních skupin, nepočítaje v to samozřejmě řadu menších frakcí, které nejsou vidět. Co je to za lidi? Kdo je mezi nimi ten „umírněný“? Jakou roli v tom všem hrají peníze? A jakou ideologie? Jak v této zemi spravovat různé národnosti? A kdo je platí? Nejprve je třeba odpovědět na tyto otázky.

Církev nemá zájem hájit dnes syrského prezidenta. Nemáme ani ve zvyku vstupovat přímo do politických záležitostí naší země. To jsem řekl francouzskému prezidentu Hollandovi i mnoha evropským politikům: Musíte naslouchat církvi, protože my máme v těchto konfliktech nejmenší zájmy. Jednáme a mluvíme pragmaticky tak, abychom v této oblasti přežili – to je vše. Mimo veškeré ekonomické či politické zájmy (které navíc ani nemáme) je naše poselství jasné: snažíme se milovat naše nepřátele, hlásat pokoj a smíření a učit se odpouštět. Je zcela zřejmé, že ze všech těchto důvodů by se všichni měli dívat na církev jako na spojence. Neříkám to jen tak. Nikdy jsme v této válce neprojevili sebemenší nenávist! Mohli bychom toho kritizovat opravdu mnoho, ale nemáme v srdci nenávist. A to je pravda: Nenávist neřídí naše kroky a myslím, že všichni moji věřící to dokazovali každou vteřinu…

 

6/ P. Daniel Maes, premonstrátský kněz z vlámského opatství Postel-Mol

Působí od roku 2010 v syrské řeholní komunitě Mar Yakub v Qâra.

Jiný příběh o Sýrii. Rozhovor s vlámským knězem žijícím v Sýrii. In: Monitor RC 14/2017, str. 8-12.

 

Devětasedmdesátiletý P. Daniel Maes je nyní zpět ve své rodné Belgii. Pobývá v Norbertinském opatství ve vlámské obci Postel, odkud roku 2010 odjel do Sýrie, kde tehdy ještě nebyla válka. V Qâra prožil velmi nebezpečné situace, když městečko s 25 000 obyvateli přepadla armáda rebelů v počtu přibližně 60 000 mužů. Nyní je v Belgii, aby se zotavil poté, co v Sýrii onemocněl. Ale také proto, aby řekl lidem na Západě „skutečný příběh“ o Sýrii, jelikož z mainstreamových médií jej neuslyší. S P. Maesem jsem se setkal začátkem června v Antverpách. Právě se chystal na návrat do svého kláštera v Sýrii, kam s sebou poveze kufry plné humanitárního nákladu pro trpící Syřany.)

Eric van de Beek: Žijete v klášteře z 6. století, v cizí zemi daleko od domova. Jak jste se tam dostal?

P. Daniel Maes: Přijel jsem do Qâra na pozvání matky představené, sestry Agnes-Mariam. Je to výrazná osobnost. Několik let jezdila po světě jako hippie. A má dar modernizovat mnišský život a zároveň uchovat jeho opravdovost. V klášteře Mar Yakub jsem našel to, co jsem po celý život hledal: charismatické nadšení, ekumenickou otevřenost, misijní práci a péči o chudé. Klášter byl ruinou, když do něj matka Agnes-Mariam dorazila, a od roku 2000 je pod jejím vedením nádherně zrekonstruovaný. Přijel jsem jako turista a jako turista bych i odjel, ale Agnes-Mariam se mě zeptala, zda bych nechtěl zorganizovat propedeutický rok, přípravu na výchovu ke kněžství, úplně první katolický seminář v Sýrii, a tak jsem zůstal.

Jaký na vás dělala Sýrie dojem, než vypukla válka?

Byla to krásná země. Jak jsem očekával, postrádala politickou svobodu. Ale hlavně jsem byl příjemně překvapen. Velmi se mi líbila východní pohostinnost a zakoušel jsem pokojnou a spořádanou společnost, jakou jsem nikdy předtím nepoznal ani ve své zemi ani nikde jinde. Krádeže nebo drzé chování zde prakticky neexistovaly. Mnohá rozličná náboženství a etnické skupiny tu žily ve vzájemném souladu. Země neměla žádný státní dluh a nebyli tu bezdomovci. Naopak, starala se o více než dva miliony běženců ze sousedních zemí, jako je Irák, a zacházelo se s nimi, jako by to byli rodilí Syřané. Navíc běžné potřeby, jako například jídlo, zde byly velmi levné. Školy, univerzity a nemocnice byly zdarma dokonce i pro nás cizince. Hovořil jsem s francouzským chirurgem, který mi říkal, že nemocnice v Sýrii jsou lepší než ve Francii.

Jak konflikt v Sýrii začal? Na Západě převládá názor, že první protesty v Homsu začaly pokojně a že situace se vyhrotila, protože vláda reagovala násilím.

P. Daniel Maes: To je naprostý nesmysl. Na vlastní oči jsem viděl, jak toto takzvané lidové povstání začínalo v Qâra. V pátek večer v listopadu 2011 jsem cestou na vikariát, kam jsem byl pozván, viděl skupinu asi patnácti mladých lidí u centrální mešity. Vykřikovali, že Asad je diktátor a že musí odejít. A viděl jsem i další mladé lidi, kteří si to fotografovali. Dělali ohromný hluk, běhal mi z toho mráz po zádech. Říkal jsem o tom vikáři, ale on už to věděl. Pověděl mi: „Už nějakou dobu přicházejí lidé ze zahraničí, aby dělali rámus, a zvou mladé lidi, aby vše fotografovali a natáčeli. Když to předají stanici Al-Džazíra, dostanou za to zaplaceno.“

To bylo v době, kdy začínaly násilnosti v Homsu?

Muselo to být přibližně v té době. Nizozemský kněz P. Frans van der Lugt, který žil v Homsu a později byl zabit, viděl a ve svém dopise popsal, že střelbu nezačala policie, ale teroristé skrývající se mezi demonstranty.

Ale nizozemský ministr zahraničí Bert Koenders prohlásil, že Asad by měl být pro válečné zločiny stíhán Mezinárodním trestním soudem v Haagu.

Koenders je stejný jako ostatní takzvaní evropští lídři. Je to malý chlapec, který se chová jako císař a neuvědomuje si, že je nahý. Každý, kdo má alespoň půl mozku, vidí, že je to loutka Američanů, kteří mu říkají, co přesně má říkat a co říkat nemá. Ten, kdo slouží zájmům cizích mocností a ničí životy lidí druhých národů, je vůdcem teroristů a není hoden nazývat se státníkem.

Asad neudělal nic špatného?

Vezměme si například útok jedovatým plynem v Ghouta poblíž Damašku v roce 2013, z něhož byl Asad okamžitě obviněn. Je tak těžké pochopit, že za tím stáli teroristé? Rok před útokem jedovatým plynem Obama řekl: „Použití chemických zbraní pro nás bude červenou čárou.“ V tu chvíli mělo každého novináře napadnout: „Nezní to podobně, jako když prezident Bush říkal: ,Do 48 hodin se musí v Iráku objevit zbraně hromadného ničení.‘“ Ale opět se nechali obelhat. Do Damašku byla vyslána mezinárodní vyšetřovací komise doprovázená médii z celého světa, a jakmile přijela, došlo k velkému útoku jedovatým plynem přímo před jejich očima. Skvěle načasováno, že? V Ghouta, v neobydlené oblasti, odkud lidé už před dlouhou dobou utekli. A do dvou hodin se objevily fotografie místností plných umírajících dětí. Obrázky hollywoodské kvality. U některých vyšlo najevo, že byly pořízeny dlouho předtím, další dvě hodiny po útoku. A na žádném nevidíte ani jednu truchlící matku. Nicméně matky a otcové truchlili. Ale ti nežili v Ghouta. Žili o 200 kilometrů dál, ve vesnicích okolo Latákie. Na těch fotografiích poznali svoje děti. Dva týdny před útokem jedovatým plynem přepadli jejich vesnice teroristé, kteří jim děti unesli. Ony děti na fotografiích byly ve skutečnosti děti unesené z Latákie, a byly zabity, aby se mohla vytvořit tato mediální senzace. Jak je možné, že je tolik hloupých novinářů, kteří to nevidí? Všechno bylo zdokumentováno ve zprávě matky Agnes-Mariam.

Domníváte se, že se syrské orgány nedopustily naprosto žádných válečných zločinů? V únoru Amnesty International zveřejnila zprávu o hromadných popravách ve věznici poblíž Damašku.

Pokud jako novinář chcete vědět, co se skutečně děje v Sýrii, musíte místo čtení zpráv Amnesty International do Sýrie přijet a zjistit si to sám. A já se vás ptám: Jak je možné, že prezident, který spáchal tolik válečných zločinů proti vlastnímu lidu, nebyl zabit, když tak dlouhou dobu zůstává v zemi plné teroristů, kteří ho chtějí zlikvidovat? A proč vidíte, že tolik lidí v Sýrii má Asadův portrét na zadním okně automobilu?

Křesťané, šíité, drúzové a alawité snad. Ale sunnité také?

Rozhodně. Převážná část sunnitů stojí za Asadem. A když přijedete do Tartúsu, kde žije mnoho sunnitů, uvidíte nejen fotografie Asada, ale také Putina.

Zpráva Amnesty International vychází z rozhovorů s desítkami svědků.

Je to nepravdivé. Poslední historka vypráví o tom, že Asad v onom vězení spaluje tisíce lidí v krematoriu. To nemůže být pravda. Vězení je tak malé, že by to nikdy nemohli udělat za tak krátkou dobu.

Amnesty uvedla, že nemůže potvrdit americké tvrzení o kremacích.

Ale ani je nevyvrátili. A sdělovací prostředky mezitím stále opakovaly toto směšné obvinění tak často, že lidé začali věřit, že je to pravda.

Jak vidíte roli žurnalistiky? Jak je možné, že se jejich pohled na Sýrii tak liší od toho vašeho?

Musíte si přečíst knihu německého novináře Udo Ulfkotteho Koupení novináři, v níž popsal vlastní zkušenosti. Pokud jdete proti dominantnímu pojetí a neřídíte se scénářem, nevyhnutelně se dostanete do konfliktu s těmi, kdo mají moc. A ti vás z této profese odstraní. V jistém smyslu tyto novináře chápu. Většinou mají rodinu, o kterou se musí starat. Ale naprosto nerozumím tomu, jak může např. organizace Pax Christi podporovat vraždění syrských křesťanů. Jednají jménem křesťanských komunit a podporují tzv. „umírněné rebely“. Postavili se tak přímo proti křesťanům v Sýrii, proti tamějším biskupům a patriarchům. Byl jsem na přednášce tzv. blízkovýchodní expertky z Pax Christi. Na konci přednášky uvedla své zdroje. Byly to: Al-Džazíra, Al-Džazíra a Al-Džazíra.

Proč myslíte, že tolik států chce odstranit Asada?

Roku 2009 Katar žádal Asada, aby umožnil vést potrubí přes Sýrii do Středozemí. Asad odpověděl: „Nepovolíme to, protože už pracujeme na takovémto potrubí s Ruskem a Iránem.“ Pak začala válka. Ne v roce 2011. Nesmíme zapomínat: Homs je významným místem pro vedení tohoto potrubí. Není žádná náhoda, že násilnosti začaly právě tam a že s tím byla spojena katarská televizní stanice Al-Džazíra.

A ostatní státy? Proč chovají k Asadovi takovou nenávist?

Pro Západ je nepřijatelné, že Sýrie je stále jednou z mála zemí se skutečně nezávislou centrální bankou a že tato země nemá žádný dluh, a tudíž nepotřebuje být „zachraňována“. A Turci. Ti prostě chtějí obnovit Osmanskou říši. To, co provedli v Aleppu, je skandální. Město Aleppo bylo průmyslovým srdcem Sýrie. Turci během několika dní rozebrali všechny továrny a převezli je do Turecka. Velmi významným činitelem v tomto konfliktu je také Izrael. Sionisté si přejí čistě židovský stát od Nilu po Eufrat. Chtějí rozbít Sýrii na skupinu malých, slabých státečků, které spolu budou vzájemně válčit. Podle starého římského hesla: Divide et impera. Rozděl a panuj. Izraelci bombardují Sýrii, ošetřují zraněné teroristy a zásobují je zbraněmi. Domnívám se, že sionismus je pro judaismus špatný stejně jako ISIS pro islám. Ale neříkejte to nahlas, protože mnozí protestanté by vás mohli považovat za ďábla.

Izraelci tvrdí, že vstoupili do konfliktu kvůli přítomnosti milicí Hizballáhu.

To je pravda. Ale Hizballáh je zde jedním z největších hnutí odporu. Hovořil jsem s mladými muži z Hizballáhu a ti říkají: „Vytvořili jsme naši organizaci, když sionisté pronásledovali a zabíjeli naše rodiny. A proto pomáháme těm, kdo jsou stejným způsobem utiskováni.

Izrael považuje Hizballáh za teroristickou organizaci.

Avšak částečně díky Hizballáhu jsou mnozí křesťané a další Syřané stále naživu. Přišli nás zachránit v nejtemnějších hodinách. A totéž platí o syrské armádě a o Rusech. Kdyby Putin v roce 2015 nepřišel, Sýrie by již jistě přestala existovat.

Říká se, že Rusové přišli do Sýrie, aby ji udrželi ve své sféře vlivu.

Jistě byl ve hře i jejich vlastní zájem. Ale Putin je opravdový křesťan, chce bránit křesťanství. A také chce multipolární světový pořádek, v němž žádná země nebude ovládat zbytek světa. Vadí mu, že Američané nehrají podle mezinárodních pravidel. Svrhli ukrajinskou vládu a potom měli drzost tvrdit, že Rusové reagovali agresivně. Sýrie je suverénní stát. Právě to Putin zdůrazňuje. Říká také: „Nejsme tu proto, abychom chránili Asada, ale abychom chránili syrskou státnost.“ Rusko si nepřeje další zhroucený stát, jako je Irák nebo Libye. A nezapomínejme: Ruská armáda je jediná zahraniční armáda v Sýrii se souhlasem syrské vlády. Co tam dělají ostatní země? Američané? Francouzi? Saúdové? Nemají žádné právo tam být. Podílejí se na destrukci Sýrie.

Západní vlády tvrdí, že bojují proti ISIS. Vy o tom pochybujete?

Vzpomínáte si na záběry v hollywoodském stylu, na nichž bylo zachyceno, jak ISIS vstupoval do Sýrie? Nekonečná kolona úplně nových Toyot. Pohybovaly se pouští bez ozbrojeného doprovodu. Nebylo by snadné vymazat je z povrchu země, kdyby to Západ opravdu chtěl? Ale to se nestalo. Proč ne? A kde vzali ty Toyoty? Kdo jim je dal? Opakovaně slýcháme, že ISIS dostává náhodně zbraně, které jsou určeny pro neexistující umírněné rebely a že bývají náhodně bombardovány syrské vládní jednotky. Spojené státy a jejich spojenci tu a tam zabijí nějaké bojovníky ISIS, ale jedná se spíše o výjimky.

Křesťané tvoří v Sýrii menšinu. Jak se dívají na násilnosti, které páchají ISIS, An-Nusra a další skupiny? Považují to za problém islámu?

Zaprvé považují tyto teroristické organizace za politický nástroj Západu, sloužící k rozbití Sýrie a ke změně režimu. A nejen křesťané, syrští muslimové jsou stejného názoru. Stydí se za ISIS a za An-Nusra. Říkají: „Toto není islám.“

Jak se díváte na násilí v rámci islámu?

Islám je nejednoznačný. Korán obsahuje velmi krásné verše o míru. Ale v Koránu také najdete verše o tom, že nevěřící, nemuslimy, je třeba zabíjet.

I v Bibli a Tóře jsou slova o násilí.

Je to tak. Ale nedokonalosti Starého zákona byly uvedeny na pravou míru v Novém zákoně. A lze tedy říci, že Korán je jako Starý zákon bez ducha Nového zákona. Ježíš řekl: „Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ Když někoho zabijete nebo zraníte mečem, pak nikdo z křesťanů nebude tvrdit: „Tento člověk následuje slova evangelia.“ Ale když se muslim odpálí uprostřed velkého davu lidí, pak se najdou muslimové, kteří řeknou: „Vlastně bych to měl udělat také, ale nemám k tomu odvahu.“

Ale vaše zkušenosti s muslimy v Sýrii jsou převážně pozitivní, je to tak?

Křesťané i muslimové mě vždy přijímali se stejnou pohostinností. Sýrie je sekulární stát. Syřané se v prvé řadě považují za Syřany a teprve na druhém místě za křesťany, sunnity, alawity nebo šíity. Je to krásně vidět na syrské vládě. Jsou v ní ministři z různých náboženství. Každý může být sám sebou. Harmonická spolupráce různých složek společnosti byla pro Sýrii vždy charakteristická. Považují se za jednu rodinu. Dokonce jsem se setkal s plukovníkem syrské armády, sunnitou, který mě požádal, abych mu požehnal, než odjede do Aleppa.

Co si křesťané v Sýrii myslí o tom, že západní vlády podporují džihádistické skupiny?

Trpí tím, že je křesťané na Západě opustili. Prostě to nechápou.

Jsou v Sýrii nějací křesťané, kteří vítají skutečnost, že Západ podporuje ozbrojené skupiny?

Takové lidi neznám, ale když je budete hledat, možná je najdete. Vždycky existují výjimky z pravidla, ale průměrný Syřan se staví proti tomu, aby Západ jakkoli podporoval jakékoli ozbrojené skupiny.

Jste v kontaktu s nějakými politiky v Evropské unii?

Hovořil jsem s Hermanem van Rompuyem v roce 2012, když byl předsedou Evropské rady. Měl jsem z toho dojem, že vlastně ani neví, kde se Sýrie nachází. Vše, co o Sýrii věděl, se zakládalo na zprávách, které zemi popisovaly jako nejstrašlivější diktaturu na světě. To setkání mě opravdu zklamalo. Když jsem mu řekl, že podle mých zkušeností Asada podporuje naprostá většina obyvatelstva včetně sunnitů, pohlédl na mě, jako bych se dopustil svatokrádeže. Připadalo mi, že se mnohem víc zabývá otázkou, jak nepopudit oněch 28 členů Evropské rady. Četl jsem, že v Nizozemsku křesťanské strany hlasovaly ve prospěch návrhu na zastavení podpory Svobodné syrské armádě, ale Strana pro svobodu Geerta Wilderse hlasovala proti. Rozumíte tomu? Hlasovali tak, protože jsou sionisty? Jste-li proti radikálnímu islámu, proč podporujete islámské teroristy v Sýrii?

Mnozí Syřané uprchli do Libanonu a do oblastí, které ovládá syrská vláda. Čím se liší od uprchlíků, kteří utíkají na Západ?

Každý, kdo měl možnost uprchnout do oblastí kontrolovaných vládní armádou, tak učinil, kromě těch, kdo v Sýrii nevidí budoucnost.

Mladí muži, kteří odcházejí ze Sýrie do Evropy, jsou kritizováni. Evropané se ptají: „Proč nebojují za svou zemi, nechrání své matky, sestry a další rodinné příslušníky?“

Je to organizovaný rozklad. Tito mladíci jsou lákáni do Evropy, protože Evropa má být islamizována.

Může kterýkoli muž vstoupit do syrské armády? Existuje vojenská povinnost?

Ano, jediný způsob, jak se jí vyhnout, je skrývat se nebo uprchnout ze země. Na druhou stranu mnoho starších mužů odchází do armády dobrovolně.

Západ Sýrii bojkotuje. Jak Syřané dokáží přežít?

Do země se prostřednictvím charitativních organizací dováží velké množství pomoci. Ale ke svému údivu jsem těsně před odjezdem ze Sýrie viděl léky vyrobené v Aleppu. Takže navzdory veškeré tamější devastaci dokázali znovu rozběhnout výrobu.

V předchozím rozhovoru jste vyjádřil naději, že prezident Donald Trump změní americkou politiku. Stále doufáte, že to učiní?

Trump během volební kampaně říkal to, co by na jeho místě říkal každý rozumný člověk: „Musíme přestat dodávat zbraně skupinám bojujícím v Sýrii, protože nevíme, co jsou zač. Přestaňme se vměšovat do záležitostí suverénních států. A bojujme proti terorismu společně s Ruskem.“ To znělo nadějně. Ale mezitím přišel útok ze strany hlubokého státu, skutečných vládců Spojených států. Trump nechal vypálit ony střely na vojenské letiště v Sýrii, pravděpodobně pod tlakem hlubokého státu. Nicméně předem Syřany informoval, takže vzniklo jen málo škod. Většina letadel byla již pryč a polovina střel dokonce ani nedoletěla. Následujícího dne bylo letiště opět provozuschopné.

Jste na dovolené v Belgii. Budete se vracet do Sýrie s klidným srdcem?

V roce 2013 bylo Qâra obsazeno obrovskou armádou desetitisíců teroristů. Chodili po ulicích a stříleli. Ukrývali jsme se tehdy ve sklepení kláštera. Po týdnu syrská armáda celou oblast vyčistila. Bylo to pouhých 200 mužů! Zatlačili teroristy zpátky do Libanonu, jednu skupinu za druhou. Podařilo se to proto, že teroristé nejsou jednotní. Bojují jeden proti druhému. Ano, neexistuje lidské vysvětlení, proč teroristé neobsadili klášter, když přišli.

Neměl jste tehdy strach?

Většina z nás neměla strach ani ve chvílích, kdy jsme si mysleli: „Je s námi konec.“ Neměli jsme ani čas na obavy, protože s námi byli děti, ženy a postižení lidé, o které jsme se museli starat. Dokonce se tam v době, kdy jsme se skrývali, narodilo dítě. Strachovali jsme se jeden o druhého. Museli jsme nějak zaměstnat děti. Hráli jsme hry, modlili se a zpívali. Po několika dnech nám došla voda, zbývalo nám jen mléko a na konci týdne začalo sněžit. V tu chvíli již obléhání končilo.

 

7/ P. Daniel Maes, premonstrátský kněz z vlámského opatství Postel-Mol

Otevřený list belgického řeholníka belgickému ministru zahraničí

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23412

 

Excelence, jsem Belgičan žijící v Sýrii a obracím se na Vás, ctihodného ministra naší milované vlasti, abych Vám podal informace o svojí situaci a požádal Vás o další spolupráci na ochraně své i syrského lidu.

V roce 2010 jsem já, otec Daniel Maes, premonstrátský kněz z vlámského opatství Postel-Mol přišel sloužit do syrské řeholní komunity Mar Yakub v Qâra. Přicházel jsem s mnoha předsudky a podezřeními. Kontakt s místními obyvateli a s touto zemí mi však způsobil kulturní šok. Je pravda, že individuální a politické svobody v Sýrii nebyly příliš rozvinuté a nebyly ani tak důležité (mezitím došlo ke změnám a vznikl pluralitní systém politických stran). Na druhé straně tu byla harmonická společnost složená z mnoha náboženských obcí a etnik žijících po celá staletí v míru. Kromě toho zde existovala východní velkorysá pohostinnost a tak vysoká míra bezpečnosti, kterou jsme ve své vlasti nikdy nezakusili. Krádeže a násilnosti se tu prakticky nevyskytovaly. Země nebyla zadlužená a nebyl tu žádný bezdomovec. Naopak, byly zde přijaty stovky tisíc uprchlíků z okolních zemí a bylo o ně postaráno stejně jako o zdejší občany. Každodenní život byl navíc velice ekonomický, potraviny laciné. Školy, univerzity a nemocnice byly zadarmo i pro nás, cizince patřící k syrské mnišské komunitě, jak jsme sami zakusili.

Mezitím vypukla strašná válka. Na vlastní oči jsme viděli, jak cizinci (nikoli Syřané) organizovali manifestace, které byly filmovány Katarskou televizí Al Jazeera a potom vysílány do celého světa s falešným výkladem, že se syrský lid bouří proti diktatuře. Tito cizinci pak lákali mladé lidi z naší vesnice, aby se k nim připojili. Došlo k atentátům a vraždám v sunnitských a křesťanských kruzích, což vyvolávalo dojem, že jde o jakési projevy msty podobné občanské válce.

Navzdory těmto pokusům vyvolat nenávist a chaos, zůstal syrský lid sjednocen. Jako jedna rodina protestovali Syřané proti zahraničním teroristickým skupinám a zemím, které je podporují. Stovky tisíc nevinných lidí bylo zabito, včetně mnoha vládních vojáků a příslušníků bezpečnostních složek. Školy, nemocnice a infrastruktura byly srovnány se zemí. Několik milionů občanů uteklo do zahraničí. Většina jich však našla útočiště v těch částech země, které jsou pod ochranou armády. Vláda se totiž rozhodla, že nebude chránit svoje ropná ložiska v poušti, a její absolutní prioritou se stala ochrana obyvatelstva. V listopadu 2013 jsme se i my stali cílem ozbrojených útoků. Útoky a ostřelování kolem nás desítkami tisíc ozbrojenců byly tak masivní, že lidsky vzato neexistovala žádná možnost, jak uniknout smrti a zkáze. Díky Bohu, byla celá naše komunita zázračně zachráněna a dodnes zůstala nedotčena spolu s obyvatelstvem v Qâra díky armádě.

Včasný ruský zásah na žádost syrské vlády vedl ke hluboké proměně a rázně potřel všechny typy teroristických skupin, za což je syrský lid hluboce vděčný. Je tu naděje. Nicméně, tisíce zahraničních, ozbrojených, vycvičených a placených džihádistů nadále přichází do Sýrie, aby se znovu pokusili zlomit houževnatý odpor národa.

Nyní zakoušíme největší humanitární krizi po druhé světové válce. Snažíme se na tuto výzvu odpovědět a pomáhat všem potřebným. Naše komunita zorganizovala tři střediska: v Damašku, Tartousu a tady v klášteře, odkud pomoc vychází. Před dvěma týdny jsme také mohli nabídnout pomoc Aleppu – nejvíce postiženému syrskému městu – více než 8 a půl tisíci balíků se zdravotnickou pomocí a finančně velice nákladnou pojízdnou nemocnicí. Právě za to převzala zakladatelka a představená tohoto kláštera matka Agnes-Mariam v Moskvě významné ocenění za mír a spravedlnost, „Femida“. Můžeme pokračovat v této pomoci jedině díky velkodušné podpoře četných dobrodinců, některých mezinárodních organizací a zemí jako je Nizozemsko, které jsou ochotny nás podporovat v poskytování pomoci těm nejpotřebnějším bez ohledu na jejich náboženský či etnický původ.

S velkou důvěrou se obracíme na Vás s prosbou, abyste se nenechal klamat mediálními lžemi a manipulacemi a naopak odvážně uznal to, co se v Sýrii skutečně děje. Nezapomínejme na nedávné tragické příklady. Na základě hrubých lží byly již zmasakrovány celé národy a státy. Některé velké mocnosti se chtěly zmocnit ropy, zlata, bank a skladů zbraní. Také naše belgická vlast přispěla k destabilizaci určitých zemí, kde nyní vládne totální chaos. Byly to akce ilegální a nelidské. Proč k nim došlo?

Sýrie je svrchovaná země, kolébka nejstarších civilizací i drahocenné křesťanské víry. Sýrie má legitimní vládu a prezidenta legitimně zvoleného drtivou většinou lidu a různými jeho náboženskými a etnickými složkami. Žádný mezinárodní zákon nemůže ospravedlnit žádnou zahraniční intervenci v Sýrii. Rozhodnutí o budoucnosti a vládě Sýrie patří pouze samotným Syřanům. Budete na základě nehorázných lží spolupracovat na zabíjení a další devastaci zdejšího lidu v rozporu s veškerým mezinárodním právem i lidské důstojnosti? Mají se uprchlické tábory ještě rozšířit? Chcete uvrhnout celý národ do beznadějné bídy jenom proto, že zde supervelmoci chtějí postavit ropovod, zmocnit se ropy, zemního plynu a dalšího přírodního bohatství a dobýt syrské území kvůli jeho výhodné strategické pozici? Pokoj a bezpečnost tohoto lidu vyžadují uznání svrchovanosti jeho území, jeho nezávislosti, národní a kulturní jednoty. Má snad být dočasné křehké příměří přerušeno novými ilegálními vojenskými intervencemi?

Excelence, řádný a zdatný státník připravuje budoucnost; řádný a zdatný státník respektuje mezinárodní právo a svrchovanost jiných zemí; řádný a zdatný státník chce, aby i jeho vlastní země byla respektována a řádný a zdatný státník slouží svému lidu (latinské slovo minister znamená služebník).

Excelence, buďte odvážný a kontaktujte syrskou vládu, obnovte diplomatické vztahy a neprodleně zrušte všechny sankce proti syrskému lidu, protože nejsou ničím jiným než ekonomickým terorismem, nabídněte jménem belgického lidu velkoryse svoji pomoc a podporu. Kdo totiž slouží zájmům cizích mocností, aby jiné národy uvrhnul do nejhlubší bídy, je teroristickým leaderem a není hoden toho nazývat se státníkem. Můžeme po Vás žádat, abyste se nestavěl na stranu vrahů, nýbrž na stranu nevinných obětí? Právě to od Vás žádáme my, syrský lid a obrovské množství lidí dobré vůle v Belgii i jinde. Za to Vám budeme vděčni, zapíšete se do dějin a budete ctěn jako řádný státník. Přijměte nejenom naše znepokojené volání, ale i náš uctivý pozdrav.

Otec Daniel Maes (z Postel-Mol), v Deir Mar Yakub, Qâra, Sýrie, 11. března 2016

 

8/ P. Daniel Maes, premonstrátský kněz z vlámského opatství Postel-Mol

Pere Daniel Maes, Sing of the Times/Global Research

http://messin.cz/?p=1582 – z 3. 2. 2017

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/the-media-coverage-on-syria-is-the-biggest-media-lie-of-our-time-interview-with-flemish-priest-in-syria/5571199

Redaktor: Jste velmi kritický k mediálnímu pokrytí ohledně Sýrie. Co vás trápí?

Otec Daniel: Myšlenka, že se proti prezidentu Asadovi konala všeobecná vzpoura, je zcela nepravdivá. Byl jsem v Qara od roku 2010 a na vlastní či jsem viděl, jak provokatéři ze zemí mimo Sýrii organizovali protesty proti vládě a verbovali mladé lidi. Toto bylo filmováno a vysíláno televizí Al-Džazíra k vyvolání dojmu, že se koná povstání. Ve snaze zasít náboženské a etnické nesváry mezi syrský lid byly na sunnitských a křesťanských komunitách spáchány vraždy. Zatímco podle mých zkušeností byli ve skutečnosti obyvatelé Sýrie velmi jednotní. Před válkou to byla harmonická země: sekulární stát, ve kterém žily různé náboženské komunity bok po boku v míru. Neexistovala žádná chudoba, vzdělání bylo zdarma a lékařská péče na dobré úrovni. Pouze nebylo možné svobodně vyjadřovat své politické názory, ale o to většina lidí nestarala.

Al-Arabíja: Matka Agnes-Mariam z vašeho kláštera Mar Yakub je obviněna z podpory režimu. Má přátele na nejvyšší úrovni.

Matka Agnes-Mariam pomáhá obyvatelům: nedávno otevřela vývařovnu v Aleppu, kde připravuje 5x týdně 25.000 jídel. Podívejte se, je zázrak, že jsme stále na živu. Za to dlužíme armádě Asadovy vlády a Vladimiru Putinovi, protože se rozhodl zasáhnout, když rebelové hrozili převzít moc. Když se v Qara usadily tisíce teroristů, začali jsme se bát o své životy. Přišli ze států Perského zálivu, Saúdské Arábie, Evropy, Turecka, Libye, bylo tam mnoho Čečenců. Zformovali cizí okupační síly, všechno společně s Al-Káidou a dalšími teroristy. Po zuby ozbrojení Západem a jeho spojenci s úmyslem jednat proti nám, doslova řekli: „tahle země teď patří nám“. Často byli pod vlivem drog, bojovali mezi sebou, večer nahodile stříleli. Museli jsme se na dlouhou dobu schovat do krypty kláštera. Když je syrská armáda zahnala pryč, všichni jsme byli šťastní: syrští občané, protože zahraniční rebely nenáviděli, a my, protože se vrátil mír.

Reportér: Říkáte, že syrská armáda chrání civilisty, přesto existují všechny možné druhy zpráv o válečných zločinech spáchaných Asadovými silami, jako je bombardování barelovými bombami.

Vy nevíte, že mediální zpravodajství o Sýrii je největší lží naší doby? Uvádějí o Asadovi čisté nesmysly: ve skutečnosti to byli rebelové, kdo drancoval a zabíjel. Myslíte si, že syrští lidé jsou hloupí? Myslíte si, že tito lidé byli donuceni fandit Asadovi a Putinovi? Jsou to Američané, kdo v tom všem mají prsty, kvůli ropovodům a přírodním zdrojům v tomto regionu a pro záměr škodit Putinovi. Saúdská Arábie a Katar chtějí v Sýrii založit sunnitský stát, bez svobody náboženství. Proto Asad musí jít. Víte, když se syrská armáda připravovala na bitvu v Aleppu, přišli si ke mně muslimští vojáci pro požehnání. Mezi obyčejnými muslimy a křesťany tady žádný problém není. To jsou ti radikální muslimové, Západem podporovaní rebelové, kteří nás chtějí masakrovat. Oni všichni jsou Al-Káida a IS. Už nejsou k dispozici žádní umírnění rebelové.

Al-Arabíja: Jednou jste zmínil Hillary Clintonovou jako „ďábla ve svěcené vodě“, protože jako ministryně zahraničí úmyslně zhoršila konflikt.

Jsem spokojený s Trumpem. Vidí, co chápe každý normální člověk: že by Spojené státy měly přestat podkopávat země, které disponují přírodními zdroji.  Americký pokus zavádět unipolární svět je problémem největším. Trump chápe, že radikální islám je větší hrozbou než Rusko. Co se budu starat, jestli si občas sundá kalhoty. Pokud Trump praktikuje geopolitiku takovou cestou, jakou slíbil, pak budoucnost vypadá jasně.  Potom bude jeho přístup podobný tomu Putinovu. A doufám, že potom bude řešení i pro Sýrii a vrátí se mír.

Al-Arabíja: Chápete, že vaše analýza je kontroverzní a setká se s množstvím kritiky?

Hovořím na základě osobního pozorování. A nikdo mi nemusí věřit, že? Ale jednu věc vím: média mohou buďto přispět k masakru syrského lidu, anebo syrským lidem pomoci tím, že ho budou medializovat.  Bohužel, mezi novináři existuje velké množství sluhů a zbabělců. Překlad Messin

 

8/ Stanislav Novotný, policejní prezident v letech 1993 až 1994.

Jan Schneider 18. 2. 2015

http://ceskapozice.lidovky.cz/valka-v-syrii-islamsky-stat-je-dusledkem-zavadeni-demokracie-p53-/tema.aspx?c=A150216_160413_pozice-tema_lube

 

Česká pozice: V roce 2012 jste byl v Sýrii, a vrátil jste se s pochmurným poznáním. Můžete ho stručně shrnout?

Novotný: Podnikli jsme ve dvoučlenné delegaci cestu do Sýrie, abychom se setkali s většinou nejvýznamnějších místních náboženských představitelů. Chtěli jsme vědět, co se v Sýrii opravdu děje. Vedla nás nedůvěra v objektivitu nejen našich médií a informace o masakrování místních křesťanských komunit. A také jsme chtěli vědět, dá-li se něco pro tyto lidi reálně udělat. Poznání předčilo očekávání. Nechci idealizovat Asadův režim, ale od počátku bylo zjevné, že to, co přišlo s občanskou válkou a to, co by mohlo přijít po ní, kdyby vyhrála ozbrojená „opozice“, znamená peklo na zemi. A naše „civilizace“, pod záminkou demokratizace, podpořila rozklad toho, co nějak fungovalo, a kde i při různých omezeních mohli v relativním klidu vedle sebe žít zejména křesťané, umírnění sunnité, šíité a další náboženské skupiny slavné syrské mozaiky. Uvědomovali jsme si, že akcentování boje s autoritativním syrským režimem pomáhá zakrývat fakt, že posilování radikálů nutně povede k vyhnání, popřípadě k nebezpečí fyzické likvidace tehdy ještě zhruba 1,5 milionu křesťanů, tedy těch, jež jsou nám kulturně nejblíže. Byli jsme svědky neskutečných mediálních manipulací. Byli jsme na místech, jež měla být například dle Reuters či BBC v plamenech, ale nic se tam nedělo. Hromadné vyvražďování křesťanských vesnic hordami radikálů nestálo naopak za podstatnou zmínku ve světových médiích. Věřící nás před kostelem se slzami v očích prosili, abychom vyřídili v Evropě, že Západ podporuje špatnou stranu a že sankce poškozují především obyčejné lidi. A to byly často i postoje kritiků syrského prezidenta Bašára Asada. Ústředním tématem mediální popmusic ovšem byl boj s ním, a to za každou cenu. Lidi z toho mocenského zápasu nějak vypadli. Dospěli jsme nakonec k závěru, že nejlepší pomocí bude umožnit autentický přenos informací do našeho prostředí, abychom vysvětlili, co se opravdu v Sýrii děje, a aby svobodní novináři mohli zaujímat fundovanější postoje a vysvětlovat, v čem je naše politika chybná. Pozvali jsme představitele náboženských skupin do Prahy na diskusi o mezináboženském soužití v reálných syrských podmínkách s tím, že se přímo s veřejností podělí o své zkušenosti. Pozvání rádi přijali. Na takovou akci je však třeba nemálo prostředků, ale tehdy měli potenciální sponzoři obavy, že by mohli vybočit ze správné politické linie. Proto jsme se omezili pouze na předávání poznatků všude, kde jsme mohli. Dnes zájem o spolupráci roste.

Jak se situace v Sýrii vyvinula?

Zorganizoval se zde Islámský stát (IS), jehož vznik podpořil západní způsob politiky. Hekatomby mrtvých, země v troskách, miliony uprchlíků na hranicích Evropy. Dnes se karta sice pomalu obrací a i řada politiků začíná potichu uznávat, že arabské jaro se proměnilo spíše v arabskou zimu, ale mrtvých i běženců mohlo být mnohem méně, kdyby se političtí představitelé naší civilizace nepletli do života jiných kultur.

S tím souvisí aktuálně ožehavý problém přijetí syrských uprchlíků.

Dnes je třeba rozumět situaci, takže kvalifikovaná a konkrétní diskuse v Česku je nutná, ale pokud chce náš stát pomáhat, pak především přímo na místě, a to těm nejbližším – křesťanům –, kteří naši licoměrnost odskákali nejvíce. Jinak zemí spoluodpovědných zvýšenou měrou za humanitární katastrofu zbývá na Blízkém východě a v Euramerice dost. Sociální inženýrství typu vy přijmete deset tisíc, sousedé sto tisíc, naprosto odmítám. Není nutné, abychom programově ničili umělým stěhováním národů vztahy uvnitř vlastní země. Sociální inženýrství typu vy přijmete deset tisíc, sousedé sto tisíc, naprosto odmítám. Není nutné, abychom programově ničili umělým stěhováním národů vztahy uvnitř vlastní země. Navíc musíme trvat na tom, že o tom, kdo bude u nás žít, rozhodujeme my sami, nikoli Brusel. Budeme se muset vyrovnat se spontánním přistěhovalectvím, což nám dá ještě hodně zabrat.

Jak se v regionu, konkrétně v Sýrii, může projevit zvýšené napětí mezi Jordánskem a IS po vzájemných exekucích zajatých osob? Jak hodnotíte jordánskou reakci – bylo možné v té chvíli udělat něco jiného? Komu eskalace slouží?

Jordánsko je především pod kontrolou USA a Saúdské Arábie a v regionu se to ví. Už to by mělo přemýšlivým lidem hodně napovědět. Islámský stát podporují mimo jiné a zejména Saúdové, kteří zároveň staví zeď proti uprchlíkům z islámského ráje na zemi. Hlavním spojencem Západu je tedy stát, který zásadním způsobem radikalizuje islamisty. Jordánsko je pouze hříčkou v rukách mocností. Eskalace slouží válce, která slouží bankéřům. Při současné technologické převaze USA je možné zlikvidovat Islámský stát rychle, ale to by nebyl ten správný byznys. Je přece zábavné pozorovat vzájemné vyvražďování, Evropu svíjející se v křečích pod náporem uprchlíků a děsit Evropany i Američany tím, že si opět odkrojí z osobní svobody a zaplatí za americké zbraně. A zároveň obchodovat s uhlovodíky. Kupovat ropu pod cenou od banditů a vytvářet jim tím finanční zázemí a současně s nimi bojovat.

Jak takticky postupovat proti IS? Vojensky, s fanfárami, nebo diskrétně policejně a zpravodajsky? Jakou roli hraje veřejné mínění – a jak je ovlivňováno propagandou a současně i civilními oběťmi?

Nejméně špatným řešením by byla podpora současných vlád v regionu s tím, že za likvidaci teroristů a následné vládnutí na území svých států odpovídají. K všestranné pomoci a odpovědnosti za současný stav by se měly přihlásit především USA, Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Francie a Velká Británie. K tomu se však neschyluje. Jeden americký přítel, emeritní děkan teologického semináře, mi vyprávěl, jak Američané vyřeší jednou provždy balkánské problémy. Já se mu naopak snažil vysvětlit, jak jsou etnické a náboženské vztahy v oblasti historicky komplikované a že kromě sebevědomí, je nutná také elementární znalost. Soustředěně poslouchal a pak pravil: to je příliš složité, zavedeme tam demokracii. A tak zavádějí a zavádějí a na miliony mrtvých nehledí. A právě toho jsme svědky v Sýrii a Iráku. Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie.

Co se týče strategie boje proti IS, je možné předpokládat, že se znesvářené troj- a možná i víceúhelníky zracionalizují a stanoví si IS jako prioritu, s tím, že všechny strany, bojující proti němu, ustanou v bojích mezi sebou? Myslím tím na střet syrsko-americký, nebo turecko-kurdský, při mnoha dalších eventualitách. Co vše ještě hraje či může hrát roli?

Kdekdo ze zúčastněných si přeje završit rozpad Sýrie a Iráku a profitovat ze zmaru, Západ by mohl alespoň jednou velkoryse říci: vraťme vše k normálu a po likvidaci IS, kdy sjednotíme síly, budeme jednat o etnických a náboženských požadavcích z hlediska speciálních statusů v dnešních státních útvarech.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář