Jdi na obsah Jdi na menu

KDYŽ JE NUDA A SMUTEK

Několik myšlenek o autoerotismu

Aldo Basso

(Z ital. časopisu Testimoni 12/1998 přeložil Petr Regalát Beneš)

Jestliže si někdo neosvojil ideál zasvěceného života takového, jaký je ve své přirozenosti, jeho život bude v určité míře neuspokojen. Za těchto podmínek je snadné, aby se opět probudily a vyšly na povrch jiné sklony, které pak vyvádějí dál člověka z rovnováhy. Problém, o kterém budeme nyní mluvit, se může objevit v životě některých lidí a může být zdrojem značného utrpení. Je to problém masturbace, jako výraz autoerotismu.

Mám dojem, že vychovatelé se často cítí být nepřipraveni, když čelí tomuto problému;
mají malé znalosti dynamismů, které ho podmiňují, a jen o něco větší ohleduplné pochopení (což je věc sama o sobě velmi pozitivní), jež mohou nabídnout člověku, kterému se nedaří překonat tuto věc.

Fenomén autoerotismu

Jednání popisované termínem masturbace ukazuje některé charakteristické znaky, které je dobré připomenout.

a) Objevuje se jak u mužů tak u žen, u mužů je k tomu sklon o něco častěji.

b) Dospívání může být obdobím, ve kterém se objevuje častěji, ale může se projevit také
v pozdějším věku, i během tzv. třetího věku.

c) Může se velmi měnit, co se týče častosti i intenzity. Může být krátkodobého charakteru, ale může trvat i měsíce nebo roky; může na určitý čas zmizet a pak se zase objevit, může být omezeno na určité období života a později se už nevrátit.

d) Může se objevit u dospívajících stejně jako u lidí žijících v manželství, u zasvěcených osob stejně jako u lidí, kteří žijí sami, nebo u vdov.

e) Problém je obvykle prožíván s utrpením, někdy i značným. Navíc je to věc, která je mezi problémy souvisejícími se sexualitou často prožívána nejvíce v samotě, to znamená, že je velmi náročné o ní s někým mluvit, protože je to spojeno se zvláštními pocity rozpaků, obtíží, nechuti.

f) Jednání často dostane charakter závislosti a obsese (vracející se vtíravé myšlenky). Člověk se cítí jako chycený do pasti a je nucen se tam v určitých okamžicích vracet. Je to jednání typicky kompulzivní, nutkavé: není subjektem voleno, ale vnucuje se mu.

g) Protože se projevuje ve velmi různých i zvláštních formách, je těžké dát diagnózu a navrhnout postupy platné pro každého. To znamená, že po některých úvahách obecného charakteru, platných více méně vždy, je nezbytné co nejvíce poznat osobní příběh toho kterého člověka s jeho zvláštnostmi a podle toho pak postupovat dál.

h) Nakonec, pokud se díváme na věc z pohledu psychologie, je asi neobjektivní považovat autoerotické jednání vždy a všude jako výraz osobnosti s psychologickými problémy více či méně zřejmými. Je třeba si uvědomit, že v určitých momentech vývoje osoby (myslíme v dospívání, ale nejen tehdy) může být toto chování spojeno s procesem objevování nové a originální psychofizycké vnímavosti a není samo o sobě subjektem bezprostředně prožíváno s rozpaky a s pocity viny - nebo hříchu (také kultura zde má svůj vliv).

Kromě toho je třeba si uvědomit, že toto jednání jinak prožívá muž a jinak žena. Například může se stát, že žena prožívá určité lidské situace a zkušenosti s intenzivním emotivním chvěním a zvláštní citlivostí, která jí působí zvláštní příjemný pocit a psychofyzickou účast, kterou muž normálně nezakouší.

V následujících úvahách však přecházíme takovéto případy a v psychodynamickém pohledu se omezíme na interpretaci autoerotismu jako na jednání spojené s nějakou psychologickou obtíží, kterou člověk zakouší ve svém procesu růstu.

Psychologický výklad

Jsou tací, kteří by chtěli, aby se věřilo, zvláště vzhledem k mladým, že masturbace není problémem, že je součástí normálního procesu růstu, nepůsobí ty tělesné škody, kterých se lidé v minulosti děsili, ba dokonce ani nesmí být prožívána jako problém, protože se může stát uspokojující a relaxační zkušeností...

Zkušenost z praxe však je, že i když zde objektivně žádná škoda není, přesto se člověku nedaří potlačit subjektivní pocit zahanbující osobní porážky. Přes všechny uklidňující argumenty ve prospěch masturbace jen málokdo - jestli vůbec někdo - se cítí být s ní skutečně šťastný. Masturbace se rodí vždy ze smutku a z nudy, nikdy ze štěstí.

Abychom tento problém pochopili více do hloubky, může být užitečné analyzovat, jak v různých případech (které nevyčerpávají všechny různé možnosti) člověk přichází k autoerotickému jednání.

- Někdy se člověk cítí hluboce znuděný a smutný, nic se mu nedaří, nedaří se mu uspokojivým způsobem zorganizovat si den. Potřeba zakusit okamžik „zastávky“ v této hluboké tísni se stává stále neudržitelnější.

- Jindy, po dnech vypjetí, kdy bylo třeba čelit obzvlášť namáhavým úkolům nebo bylo třeba se dát zcela druhým lidem, najednou člověka přepadne velká únava a on zpozoruje nutkavou potřebu zastavit se a zakusit jako „odměnu“ chvíli požitku.

- V určitých případech člověk prožívá v psychofyzické rovině situaci velké citlivosti, celým tělem jakoby prochází chvění a hluboká potřeba také fyzického kontaktu, až se zdá být nemožné ovládnout se a stačí jen minimální podnět, aby se rozlil příjemný pocit.

- Může se také stát, že člověk je náhle a takřka nepředvídatelně zachvácen intenzivní a prudkou potřebou být milován a hýčkán, být předmětem něžné a sladké lásky, a autoerotické chování zdánlivě dokonale odpovídá na uspokojení takové potřeby. U ženy může být tato potřeba spojena
s menstruačním cyklem (sexuální touha a následné fantazie mohou být intenzívní ve dnech, které předcházejí menstruaci).

- V určitých obdobích může být člověk tak zachvácen a pronásledován erotickými představami, že potřeba konkretizovat předmět představ se stává stále akutnější.

- Také silné pocity hněvu na sebe samého, opovržení k vlastní osobě i pocity hlubokého zklamání, které někdy člověk zakouší v kontaktu s okolním prostředím, mohou vyostřit pocit samoty, cizoty vůči všemu a mohou zvýšit potřebu intimity a kontaktu s někým až do té míry, že se masturbace stane téměř nevyhnutnou.

- Nemohou být opomenuty také situace napětí přítomné v každém společenství, obavy ze ztráty milované osoby, strach z očekávané zkoušky. V těchto případech může masturbace plnit funkci chvilkové úlevy.

- Konečně v určitých případech se může stát, že člověk náhle dojde k autoerotickému jednání, téměř aniž by si toho všiml a, jak se zdá, aniž by k tomu byla nějaká zjevná příčina.

Když si všimneme různých životních příběhů, zdá se, že můžeme zjistit některé věci.

Především člověk doufá, že najde prostřednictvím intenzivního sexuálního požitku únik ze samoty z vnitřní prázdnoty. Bohužel však neomylně zakouší to, co píše V. Frankl: „tomu, kdo požitek chce, požitek uteče“.

Dále po prvních zkušenostech autoerotické chování dostává charakter stále zřejměji kompulzivní, nutkavý, člověk se bez toho nemůže obejít. Utvoří se určitý spojitý řetězec na myšlenkové úrovni,
v němž představivost předchází v okamžicích stresu požitek a to vše získá moc přitahovat ještě víc. Vytvoří se závislost.

Jestliže člověk pozorně vnímá to, co se mu děje, nezřídka je schopen zjistit, jaká je spojitost psychologických stavů a vnějších událostí, které ho přivádějí k masturbaci. Je pravda, že je zde určitý nevratný bod, jak se pomalu a jistě přibližuje okamžik požitku, ale to neznamená, že při dobré úvaze není možné předvídat přípravnou fázi, během níž má vůle člověka větší možnosti se uplatnit. To je důležitý fakt, pokud se týče morálního problému.

Konečně pak snadno nastane, že člověk je velmi brzy trápen různými otázkami. Co se to se mnou děje? Co je to, co tak toužím uspokojit? Je to má sexuální touha nebo něco jiného?

Autoerotismus a afektivní zrání

Masturbace není nemoc. Je to spíše příznak a jako takový odkazuje na hlubší problém. Je možné dokonce klidně tvrdit, že problém na počátku autoerotického chování není sexuální povahy. Problémy, na něž masturbace odkazuje, mohou být nejrůznější, jak už jsme viděli, a představují různé stupně závažnosti a složení. Obvykle člověk prožívá určité neuspokojení se sebou samým a s vlastním životem (u ženy to může být spojeno například s podvědomým odmítáním vlastního ženství a
s obtížemi žít harmonicky svůj cyklus). Často jsou zde formy napětí způsobené ovzduším v rodině nebo v komunitě. Jiná možná napětí mohou vyplývat z obtížných úkolů, které je třeba řešit, z pocitu prázdnoty a neužitečnosti své práce, nedostatku důvěry ze strany druhých, nepřijetí vlastního těla, frustrace z potřeby významu (která se týká smyslu života)...

Když máme na paměti to, co bylo řečeno ohledně [PPRB1] podmíněnosti lidské sexuality[1], je nyní snadné uzavřít, že pochopení příčin by mělo brát ohled na vztah k trojí sérii možných podmíněností, a především na celistvý obraz osobnosti člověka.

W. a I. Trobischovi, když se obracejí k jedné dívce potýkající se s problémem masturbace, vyjadřují se takto: «Ano, je to tvá sexuální touha, kterou se snažíš uspokojit, ale děláš to způsobem zcela nezralým. To je důvod, proč nedocházíš nikdy ke skutečnému uspokojení. Víš, sexualita je řeč. Je považována za prostředek komunikace, obrácené k jiné osobě, s kterou chce komunikovat. Ale ty ji naopak obracíš k sobě samé. Tak blokuješ proces, který ti umožňuje zrát. Touha nechává slyšet svůj hlas uvnitř prázdné místnosti a odpovídá jen ticho. Nepřestává však volat, a tak se stane výrazem tvého bytí sama se sebou, ne slovy obrácenými k druhému, ale jednoduše dychtěním obráceným k sobě samé. To je ten nedostatek komunikace, který pozoruješ, když se ptáš: „netýká se snad sexuální touha něčeho jiného?“. Tvé srdce zůstane nespokojené. Touží velmi po vztahu, ale ten se nikdy neuskuteční prostřednictvím masturbace».[2]

Masturbace se tedy stává výrazem vnitřního postoje narcistické sebestřednosti, obtíže otevřít se zralému a odpovědnému dialogu s druhým. Sexualita, jejímž cílem je vést k druhému, riskuje, že se zablokuje a zafixuje na člověku samém. Masturbace tedy není řeč, je to ticho, němá izolovanost.

Člověk zde zraje tím, že se učí snášet sexuální napětí, aniž by je proměnil bezprostředně v požitek (to platí ve vztahu ke každému napětí, které se v člověku nashromáždí kvůli nedostatečnému uspokojení nějaké potřeby). Čím více se člověk učí vydržet pod napětím, tím více energie se uvolní k tomu, aby se stával zralým. Tím, že se člověk uchyluje k masturbaci, snaží se opatřit si něco pro sebe, něco, po čem horoucně dychtí a bojí se to ztratit. Ale ve skutečnosti se tím něčeho zbavuje a právě, když chce brát, ztrácí něco důležitého: schopnost dát sebe sama druhému.

Zříci se něčeho bývá pro člověka obtížné, zvláště pokud si myslí, že tím pádem nemá to, po čem touží. Ale tehdy by si měl uvědomit, že je povolán, aby přestal připravovat sebe sama o něco důležitého. Objeví novou vnitřní radost a postupně pocit svobody a bude moci říci sám sobě: jsem schopen se zříct. Mohu totiž skoncovat s tím, že se stále připravuji o něco důležitého.

  

Autoerotismus - pedagogické podněty (2)

Bylo již připomenuto dříve, že osobní podmínky toho, kdo se potýká s problémem masturbace, jsou velmi různé, a proto každý případ je případem sám o sobě. Mezi různými aspekty, které je třeba zvážit, je celková struktura osobnosti, schopnost a vůle k úsilí (motivační ukazatel), přítomnost jiných příznaků (např. velké obtíže se sebekontrolou v jídle a kouření), více či méně náročný životní styl atd...

Jeden z prvních pedagogických cílů, na které je třeba se zaměřit, spočívá v pomoci člověku, aby cítil problém masturbace jiným způsobem. Masturbace je obvykle prožívána se známými pocity viny a hanby - a tudíž sebezavržení. Ve skutečnosti se jedná o utrpení a člověku by se mělo pomoci, aby přijal ve vztahu k sobě postoj starostlivého a chápavého rodiče. Poselství, které by měl pochopit, by mohlo být přibližně asi tohoto znění (kromě případů výjimečně problematických): „Prožíváš právě
s utrpením problém, který má sám o sobě hodnotu příznaku, to znamená, že odkazuje na nějakou hlubší věc. Není nutné, abys byl zahanben. Jsi normální člověk, nejsi nemocný. Je pravda, že masturbace normálně není škodlivá, ale to neznamená, že je pozitivní pro tvůj růst. V každém případě to není plný a zralý způsob, jak žít svou sexualitu. Pocity rozpaků a viny, které můžeš mít, by neměly být jen tak ignorovány nebo uspány; bylo by to, jako bys působil násilí na sobě samém. Mohou se naopak stát podnětem a cenným průvodcem, abys pochopil sám sebe. Je ve tvém zájmu, aby ses snažil pochopit se a pečovat o sebe“.

A zde je několik konkrétnějších rad.

- Dát člověku možnost, aby mluvil, i opakovaně, s absolutní volností o problému pokaždé, když
k tomu cítí potřebu. Tak už se nebude cítit se svým problémem sám a to přispěje k odlehčení napětí. Rozvážný vychovatel dokonce v některých případech (například jestliže ve vztahu panuje klima vzájemné důvěry), pokud má na základě rozhovorů dojem, že jeho svěřenec se potýká s problémy
s masturbací, může pobídnout jeho samého nějakou vhodnou otázkou a probrat s ním toto téma. Ten dotyčný mu bude možná vděčný, že mu pomohl podívat se do tváře jedné stránce jeho života, které se do této chvíle vyhýbal.

- Je dobré se dotyčným prozkoumat různé aspekty jeho života a nějaké další zvláštní problémy určité důležitosti: prostředí rodiny, její historii, životní vztahy, práce/apoštolát, obecný způsob organizování si života, osobní spiritualitu...

- Je užitečné probrat s ním fantazie, které doprovázejí autoerotické chování. Z takového pozorování snadno vyplyne, jaká je potřeba (nebo potřeby), které se snaží uspokojit, a ozřejmí se užitečné ukazatele pro výchovnou pomoc.

- Je také užitečné analyzovat a popsat dynamiku situací a psychologických stavů, které vedou
k masturbaci. Člověk si tak uvědomí, někdy s údivem, že existují konstanty a vazby (času a místa) mezi určitými situacemi a nutkavou potřebou požitku. Uvědomí si, že v procesu, který vede
k masturbaci, se dochází k určitému nevratnému bodu: dříve, než dospěje k tomuto bodu, má větší možnosti volby, co chce udělat, pak už se to stane prakticky nemožným. Bude také schopen rozpoznat, že když se nachází v určitých situacích, je prakticky jisté, že se objeví neudržitelná touha po požitku. To vše ho povede k tomu, aby vzal na vědomí, že není správné vyjadřovat se jednoduše termíny možnosti nebo nemožnosti vzdorovat potřebě masturbace. Jedná se vždy o něco relativního vzhledem k určitým situacím, momentům, místům. Jestliže člověk chce, existují široké prostory,
v nichž se může projevit svoboda volby.

- Bude třeba také uvážit, do jaké míry dotyčný respektuje základní normy zdravé hygieny mysli: pečovat o postoj vyrovnaného přijetí sebe sama, o rozumné rozdělení času na práci a zábavu, pěstování koníčků, péče o mezilidské vztahy, zvláště o přátelství, vnitřní život, bdělost nad četbou a nad fantaziemi. Co se týče fantazií, může se stát, že někdo, místo aby řešil v kořeni problém masturbace, najde v útěku k nekontrolovaným a stálým sexuálním fantaziím způsob, jak čelit nudě, námaze, frustraci a úzkosti. Někdy si může všimnout, ke svému údivu, že prostě najít si zábavu - nebo případně čas pro něco, co se mu skutečně líbí - je nejlepší prostředek proti tomuto zdánlivě pevnému vězení zvyku, ze kterého se mu nedaří dostat.

- Aby se dostalo v dotyčném člověku (subjektu) do krize jeho negativní přesvědčení o nemožnosti odporovat a aby rostl jeho radostný pocit, že má skutečně moc nad sebou a nad svým chováním, může být užitečné uvažovat s ním, jestli existují i jiné oblasti jeho života, v nichž by bylo možné cvičit se
v odříkání. Bible mluví o „půstu“, což je termín, který bychom dnes mohli přeložit slovem „střídmost, zdrženlivost“. Někdo se zdrží něčeho, co je mu dovoleno, ne něčeho, co je zakázáno. Zřeknutím se toho, co je dovolené, v člověku roste schopnost zřeknout se toho, co je zakázané. Z toho důvodu může být užitečné najít nějakou oblast života, jako například jídlo nebo kouření (hodně jíst stejně jako kouřit může být náhradní formou masturbace), ve které se cvičí zdrženlivost.

- Co se týče konkrétněji morální stránky, je možné uvést ještě některé další poznámky. Kdo si klade otázku, jestli je masturbace hříchem, musí jít za hranice obsahu termínu viny. Pojem hříchu totiž otvírá novému rozměru, rozměru vztahu člověka k Bohu. Člověk, který nevěří, se může cítit vinen před druhými a před sebou, ale hřích znamená cítit se vinným před Bohem. Klást si otázku, jestli je masturbace hříchem, znamená tedy ptát se, jestli ovlivňuje negativně osobní vztah člověka k Bohu. Někdo v této věci potřebuje pomoc, aby pochopil skutečný smysl hříchu a ověřil si, jestli a v jaké míře masturbace ovlivňuje jeho vztah k Bohu, drží ho daleko od něj.

V tom ohledu stačí připomenout následující:

Když je nějaké negativní jednání prožíváno jako nevyhnutné, první morální povinnost před Bohem a vlastním svědomím není vyhnout se mu - vždyť je vnímáno jako nevyhnutné! - ale snažit se pochopit počátky, ptát se, co člověka tlačí k jednání, které vlastně odmítá.

- Kdo si uvědomí dynamiku, která přivádí k masturbaci, má být pozván, aby uskutečňoval svou svobodu volby ve všech těch momentech a situacích, v nichž poznal přímo vlastní zkušeností, že zde je prostor pro jeho svobodnou vůli. Snad může být užitečné mluvit o formách „masturbace nezbytné“ a „masturbace ne nezbytné“. První se týká situací, které subjekt cítí (v aktuálním okamžiku svého vývoje) jako prakticky nezvládnutelné, zatímco druhá jej způsobem více či méně přímým volá
k odpovědnosti. V morální oblasti je pro člověka vždy užitečné rozdělit si pro přehled problematickou situaci, které má čelit, aby si jasně uvědomil opěrné body, na které se může spolehnout. Tak si může konkrétně vyzkoušet, že zde existují možnosti pro svobodnou volbu.

- Když člověk cítí masturbaci jako nevyhnutnou, je třeba, aby v sobě rozvíjel postoj trpělivosti a sebepřijetí. Jedná se o utrpení, jež je třeba snášet a jež odkazuje na jiné problematické prvky osobnosti. Ty je třeba trpělivě vést k rovnováze.

- Jakmile jsou rozpoznány problémy, které stojí u pramene masturbace, asketické úsilí a snaha vůle mají být zaměřeny na to, jak jim čelit a řešit je. To se stává podstatně polem morální odpovědnosti, ne tolik skutek sám o sobě.

- Udržovat otevřený a důvěryplný dialog s někým, kdo umí naslouchat, pochopit, podepřít. Tato věrnost je znamením vůle subjektu, že se odpovědně postará sám o sebe, a to má váhu v rovině morálního posouzení.

- Není tak snadné spáchat těžký hřích. Bude moudré rozlišit různé úrovně vědomí a odpovědnosti subjektu, na základě jeho minulosti i současných podmíněností. Často se bude jednat o odhalení - nebo znovuodhalení - pravé Boží tváře a překonání deformovaného obrazu Boha, postaveného na neurotické bázi nebo na základě nevhodné náboženské formace. Ten, kdo zápasí s problémem autoerotismu, zůstal zablokován na cestě, která směřuje k autentické lásce k druhému, neboť má obtíže přijmout se a milovat se. Aby se naučil milovat, je třeba, aby se nechal milovat. Bohužel
v životě se může stát, že člověk nezakusí tu lásku, která je nutně třeba k vyváženému citovému vyzrání jako vzduch k dýchání. Ti však, kdo mají dar víry, mohou zakusit původní lásku, předcházející všem jiným našim formám lásky. Lásku Toho, který řekl: „Jsi v mých očích drahý a vzácný, protože jsem si tě zamiloval“ (Iz 43,4).

Na závěr, po předcházejících úvahách, je možné tvrdit bez rétoriky, že překonávat problém masturbace, znamená v podstatě učit se milovat autentičtějším způsobem.



[1] Odkaz na jiný článek téhož autora (pozn. překl.)

[2] W. ed I. TROBISCH, Il mio sentimento meraviglioso, Ed. Uomini Nuovi, Marchiolo 1987, str. 20


 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA